Jak jsme Vás informovali dříve, česká swimrunnerka Helena Erbenová Karásková se svým švédským kolegou Martinem Flintou ovládli v pondělí 3. září 2018 v kategorii MIX mistrovství světa ve swimrunu.

Jaké měla čerstvá mistryně světa pocity krátce po skončení závodu a jak na ní celý závod zapůsobil?

„Bylo to naprosto úžasné. Je to neuvěřitelně organizačně zvládnutý závod. Od přivítání všech závodníků osobně řediteli závodu, logistiky, ubytování, jídla… I o váš doprovod může být postaráno naprosto luxusně – např. může celý průběh závodu sledovat přímo z lodi!

Velký dojem na mě zanechal ranní přesun (4:30) z hotelu na loď, která nás vezla na start závodu na ostrov Sandham. Cestička byla ještě v šeru osvícená svíčkami po obou stranách a na nebi bylo ještě vidět hvězdy… Start byl v 5:50 ještě za šera a aspoň nebylo moc teplo. Oproti loňsku, kdy se závodníci potýkali s deštěm a obrovskými vlnami to tentokrát byl přesný opak. Krásných 18°C a slunečno. I voda měla příjemných 17 stupňů a nejdelší plavání bylo ‚jen‘ 1700 metrů. I proto jsem hodně řešila co si vzít pod neopren a jestli neustřihnout rukávy. Nakonec to byl kompromis, teplé tričko jsem vyměnila za tílko s velkými kapsami vepředu na gely a vodu, a rukávy jsem nechala. Beztak se budou na konci září ještě hodit! Ani teplou čepici (neoprenovou) jsem nebrala. Je ale pravda, že mi při 4 delších plaveckých úsecích byla trochu zima…

Myslím, že trať je náročná především svou délkou, pokud je takový den, jako jsme měli při závodě my, plavání je úžasné, osvěžující a rychlé. Horší už je to s výlezy a nálezy do vody. Kluzké kamení často porostlé řasami muselo dát zabrat všem a možná to byla jedna z nejtěžších věcí, se kterou se museli závodníci popasovat. Jednoznačně získávaly ty dvojice, které si při výlezech pomáhaly. Nádherné traily po skalách a kamení, vedoucí jak středem ostrovů tak i po pobřeží střídaly širší silnice a cesty a ty zase střídala ‚džungle‘, kde bylo dost náročné se udržet na závodní trati.

ÖTILLÖ 2018 – Helena Karásková a Martin Flint na trati

Já jsem závodu trénink uzpůsobila, ale stejně jsem nikdy neběžela víc než 33km. Spíš jsem se snažila naběhat přes 100 km za týden, a k tomu plavat a plavat. Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká, ale věděla jsem, že mě určitě začnou bolet kyčle. Přišlo to, už na 30tém kilometrů mě bolely celkem dost, ale pořád se dalo slušně běžet a ve vodě jsem se snažila, aby nohy co nejvíc odpočívaly. Hlavně jsem se snažila pravidelně jist. Na trati bylo 9 občerstvovacích stanic, ale není dobrá volba se spolehnout jen na ně, a tak jsem si nesla s sebou 20 gelů a půl litru ionťáku. Vyložená krize na mě nikdy nepřišla, ale po nejdelším běhu (20 km), když už jsme za sebou měli 6,5 hodiny se mi opravdu běžet nechtělo.
Je to asi vůle, co Vás pak dostane do cíle. Fakt je, že tentokrát jsme s Martinem byli hodně vyrovnaný tým, a při běhu mě vůbec nemusel tahat. Ve vodě je to o tom, abychom zůstali pohromadě a mohli si při výlezu pomoct…
Zážitek to byl úžasný a jsem strašně ráda, že jsem mohla být součástí něčeho takového :-)“.

ÖTILLÖ 2018 – vítězové kategorie MIX

Tým Czech Swimrun Tour Heleně i Martinovi gratulují a přejí více takových úspěchů!