Swimrun s Klárou VI. – Přežila jsem svůj první swimrun

Červen 25, 2020

V půlce června jsem se postavila na start prvního letošního závodu Czech Swimrun Tour. Pro mě prvního swimrunu v životě. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy byla na svém prvním závodě v nějakém sportu. Jen ty pocity jsou stále stejné – nadšení z něčeho nového, zvědavost, trochu obavy. O tři hodiny později se zvědavost a obavy rozplynuly a zbylo nadšení, zvládla jsem to.

Klára, autorka seriálu „Swimrun s Klárou“, úspěšně dobíhá do cíle svého prvního swimrunu

Závod na Orlíku byl pro začátečníka ideální. Organizátoři objednali parádní letní počasí, plavecké úseky byly dlouhé tak akorát ani i ty kopce nebyly tak hrozné, jak to vypadalo podle mapy. Panoramata luxusní, zejména při plavecké části okolo zámku.

Samozřejmě nastaly i menší potíže. Třeba když jsem při plavání nebyla schopná držet směr nebo když jsem si sedřela ruku tak, že se to hojilo ještě týden. Výlezy na břeh se ukázaly jako nečekaně záludné, poprvé jsem sebou překvapeně plácla zpátky do vody. Naopak, seběhy k vodě mě vyloženě bavily. Dokonce natolik, že jsem zapomněla hlídat trasu a vyběhla na břeh 30 m od místa, kde začínalo další plavání.

Orientaci jsem vůbec lehce podcenila. Trať byla značená skvěle, o tom žádná. Ale stačilo se chvilku kochat a už nastoupila panika, jestli jsem neminula odbočku a neběžím bůhví kam. Uklidnil mě vždycky až další fáborek, který se v pravou chvíli objevil za zatáčkou. Nakonec jsem se paradoxně ještě s pár dalšími závodníky ztratila až ve vodě, naštěstí nás doprovodná loď obrátila správným směrem. No co, stane se.

Výbornou náladu po celý závod jsem si udržela i díky ostatním závodníkům. Když jsem se míjeli, vždycky jsme se povzbudili nebo aspoň mávli. Vím, není to zrovna soutěžní přístup, ale my hobíci to prostě máme rádi. Ohromně mě nakopl Mario, se kterým jsme se tahali o pozici celou druhou půlku trati, aby mi v cíli prozradil, že se rozhodl startovat jen dva dny před závodem. Jirka s Jitkou mě zase uklidňovali před startem. Ale můj největší obdiv patří Evce s Aničkou, které absolvovaly náročný terénní závod s grácií, i když jedna z nich skoro nevidí.

Do příště určitě potrénuju plavání na otevřené vodě. Zkušenosti jsou znát, i v samotném závodě jsem se s každým úsekem zlepšovala. Taky trochu poladím vybavení, teď už vím jak. A určitě taky vím, že to nebyl můj poslední swimrun.