Je pátek 14.9.2018, 10.00 hodin dopoledne a auto pořadatelů Czech Swimrun Tour odjíždí na další swimrun. Letos prvně se však nejedná o swimrun jimi organizovaný. Pozice závodníků pro ně bude přesně po posledním letošním českém závodě příjemnou změnou, pro jednoho z nich navíc i novinkou.

Port Polanczyk – Místo startu swimrunu na Solinském jezeře

Původně plánovaná osmihodinová cesta se díky pravidelnému seznamování s polskými kolonami protáhne na téměř jedenáct hodin. Nakonec nás však kolem deváté večer dovádí až do jezerního letoviska Polanczyk, kde zítra ráno startuje 3. ročník swimrunu na jezeře Solina. Na místo přijíždíme právě včas. To jest asi 15 minut před ukončením prezence a cca 40 minut po povinné prezentaci k závodu. Jsme zdaleka, nepřítomnost odpuštěna, nic se neděje.

Po několika měsících facebookové komunikace se konečně osobně potkáváme s Kacperem Piechem, místním hlavním organizátorem a ohromným sympaťákem. Vyměňujeme si základní zkušenosti, porovnáváme české a polské podmínky, probíráme, jak jsme se dostali ke swimrunu, ale krátce poté se loučíme. My si po cestě rádi odpočineme a Kacper také moc času den před hlavním závodem nemá. Zaléháme s pohledem na předpověď počasí, která hlásí dešťové mraky a zmírňuje náš strach, že bychom se snad zítra při závodě potili z tepla.

V době, kdy se stavíme na start závodu, už mají odvážlivci na trati ULTRA 3,5 hodiny závodu za sebou. Nás však čeká jen 10,5 km běhu a 4 plavecké úseky s celkovou délkou 1,4 km. Po startu nás překvapí táhlé stoupání, které nám však přinese krásné výhledy na Solinské jezero obklopené zalesněnými kopci přes které se valí husté dešťové mraky. Nad jezerem se vznáší mlha a začíná kapat. Při prvním vstupu do vody již prší vydatně, což nám však vzhledem k následujícím 500 m ve vodě vůbec nevadí. Naopak. Pohled na těžké kapky dopadající na vodní hladinu všude kolem vždy když se nadechujeme, v nás zanechává jeden z nejhezčích zážitků z trati.

Kilometry ubývají velmi rychle, což není bohužel zapříčiněno naší rychlostí, ale prostředím ve kterém se pohybujeme. Na začátku posledního běžeckého úseku nás překvapí poněkud kluzkých 20 metrů, na kterých si již musíme vzájemně pomáhat, abychom se od vody vůbec dostali. Po proběhnutí lesem však zjišťujeme, že zmíněných 20 metrů byla pouze velmi mírná příprava na bahenní lázně, které nás čekají na dalších 2 km. Hlína, déšť a množství běžců udělalo své a z běžeckého úseku se stává kluziště, za které by se nemuseli stydět ani v O2 aréně. Neustále se předklouzáváme s dalšími 2 týmy, volba každého kroku určuje, zda bude vaše tělo ve vertikální či horizontální poloze. Zatímco se naše rozdílně barevné neopreny postupně mění na uniformní hnědou, z hlubin lesa slyšíme každou chvíli zakřičení (jehož příčinu si dokážeme jasně vysvětlit). Každá dokonalá pasáž však jednou musí skončit. Mocným skluzem přistáváme na asfaltu a už jen sbíháme do cíle, kde nám za potlesku přihlížejících gratulují děvčata a věší nám medaile na krk. Za odměnu jim na tváři necháváme trochu bláta. Povinná cílová fotka, občerstvení a hurá k vodě vyprat se.

Swimrun Poland – Czech Swimrun Tour team v cíli

V cíli jsme před polednem, na místě se však zdržujeme do pozdních odpoledních hodin. Spousta příjemných sympatických a družných lidí, navzdory vytrvalému dešti příjemná atmosféra a neustále přibíhající swimrunneři mají prostě něco do sebe. Ještě zvažujeme pozvání na následnou swimrun afterparty v místním hotelu, ale to už k tomuto článku nepatří…

V každém případě, swimrun u našich severních sousedů můžeme vřele doporučit! Krásná příroda, úžasní lidé a nezapomenutelný zážitek přebije i tu malou nepříjemnost s poměrně dlouhou dopravou na místo. Ale jak řekl parťák Petr, tohle se nedá popsat, to se musí zažít!

Swimrunu zdar a Solině zvlášť! Dziekujeme a příště u nás! 🙂

Swimrun Poland – Atmosféru na pozávodní afterparty pomáhala tvořit místní kapela